Tak a je to tady, vyrážíme do Thajska. Kdybyste byli někdy bývali byli cestovali motorkou po jihovýchodní Asii, asi byste zjistili, že s vietnamskou motorkou se bez problémů dostanete z Vietnamu do Kambodži a o něco málo složitěji z Vietnamu do Laosu. Tyhle informace jsou dostupné na internetu na blogách cestovatelů, jako jsem já s Tonkou. Čeho byste se ale asi nedopátrali je, jestli je někdo, komu se podařilo dostat se až do Thajska. Po dlouhém hledání byste pravděpodobně našli 2 roky starý post od Olliho a Wookiho na http://nomadasaurus.com/ , kde kluci píšou, že se jim to povedlo. Nicméně na jakémkoliv jiném webu vás každý bude zrazovat od toho to vůbec zkoušet, protože už jen kvůli tomu, že Vietnam nedovoluje vjezd thajských vozidel na svoje území, tak reciprocitně Thajsko nedovoluje vjezd vietnamských vozidel (a motorek) na svůj píseček.
Laos už je pro nás malý a nechceme jet z Luang Namtha až na jih Laosu, abychom zkusili přejet do Kambodži (což mimochodem taky neni jednoduchý), takže jsme si vymysleli trasu přes Thajsko. Mimochodem Luang Namtha je nejsevernějsí místo našeho vyletu, od ted už jen na jih 🙂 Vyrážíme v pátek čtvrtého března. Na hranice to je 175km údajně super cesty. Realita je skutečně taková, prakticky celou dobu jedem po krásném, místy uplně novém asfaltu, takže za dvě hodiny už si dáváme polívku 30km před hranicemi. Během toho mi zrovna přijde email s odpovědí z nomadasaurus.com, kde jsem se ptal, jestli někdo v poslední době přejel Friendship bridge nr.4, přes který my potřebujeme přejet, abychom se dostali do Thajska. Někdo tam zrovna odpověděl, že to zkoušel den před námi, že se dostal z Laosu, ale na Thajské straně ho zastavili s tím, že dál může jedině bez motorky. Moc detailů tam sice nebylo, ale i tak to byla dost špatná zpráva, ani jsem ji radši neříkal Tonce, abych nekazil morálku v týmu.
Tak dojíždíme na hranice a jdeme na to. Někde jsme se dočetli, že se máme na úředníky hodně smát, že to pomáhá, tak se smějem, že víc už ani nemůžem. Na straně Laosu všechno v pohodě. Dostáváme razítko do pasu, pak platíme exit fee, pak nějaký poplatek za motorku a 150kč za policejní doprovod přes most přátelství (což byly zbytečně vyhozený peníze, na to jsme se měli vykašlat). Problémy očekávám na druhé straně, jelikož motorka nemá v papírech napsáno, že je moje, ani vlastně nemam žádný doklad, který by prokazoval to, že skutečně moje je. Na thajské straně si nás přehazují z jedné strany na druhou, nakonec obcházíme snad každou kancelář, kterou tam mají. Poslední ze všech by měla být customs declaration, kde očekávám největší problémy. Ale tragedie se neděje. Za přepážkou je člověk, co je evidentně víc nerovózní, než my. Vietnamskou modrou kartu (což je něco jako techničák) od motorky evidentně vidí poprvé v životě, takže se s Tonkou tváříme suverénně a do toho se smějem od ucha k uchu. Dokonale se nám osvědčila metoda mnoha papírů. Spočívá v tom, že kdykoliv po vás někdo začne chtít nějaký dokument, tak nejdřív děláte, že mu nerozumíte, pak náhle jakoby pochopíte a začnete hledat daný dokument (i když ho nemáte) ve svém připraveném archivu plném všech papírů, dokladů, kopií dokladů, pasových fotek, smluv, pojištění a všech kopií jejich kopií. Papíry vytahujete hezky pomalu, jeden po druhém, za chvíli má úředník na stole tolik papírů, že se mu z toho točí hlava, a tak nabyde dojmu, že tahle dvojka prostě musí mít úplně všechno. Tahle taktika zabrala i na tohoto posledního šimla, a tak ani ne za 10 minut máme kulaté razítko na nejdůležitějším papíru celní deklarace. I když je na ni napsáno, že motorku musíme do 30ti dní z Thajska zase odvézt, což tak moc nevadí, protože kvuli pozemnímu přechodu máme víza stejně jen na 15dní. Tuhle bitvu jsme vyhráli a uháníme od hranic, co nám síly stačí. Neudělal jsem tam ani jedinou fotku, jak rychle jsem odtamtud chtěl být pryč. Vykašlal jsem se i na bankomat, který byl hned u hranic, jen aby se nestalo to, že si to někdo rozmyslí a pošle nás zpět.
Tahle loterie je naštěstí naše, kdyby ne, tak by to byl fakt problém, protože bychom museli přejet úplně celý Laos, dohromady asi 2.000km z toho 1.000km po stejný silnici, kterou jsme jeli na sever. Máme oba šílenou radost. Plán cesty Thajskem jsme neměli pořádně promyšlený, jak jsme ani moc nepočítali, že by nás mohli pustit. Rozhodujeme se tedy, že přespíme v Chiang Rai, což je ještě dalších asi 120km od hranic. Už je zase skoro tma, tak sebou musíme pohnout. Máme oba žízeň a hlad, ale trvá nám asi 60km, než narazíme na první bankomat. Hned vedle něj je i thajský trh plný různých dobrot. Nacpeme se vším možným za hrozně levný peníze a jedeme dál 🙂