Cesta do Vang Vieng vede přes hory, které ale nejsou nijak vysoké, takže to utíká celkem rychle. Jakmile je přejedeme, ocitáme se v městečku u krásného a rozlehlého jezera, jenže se blíží setmění a do cíle zbývá ještě asi 25km, takže nám jako obvykle začíná závod s časem o tmu. Sranda to začíná být ve chvíli, kdy chci rozsvítit motorku, když v tom zjišťuju, že nám přestalo svítit přední světlo. Stavím tedy u kraje, že se to pokusím nějak vyřešit, ale jelikož jediná součást mého nářadí je plochý šroubovák, tak toho moc nezmůžu. Problém je někde v kabelech, který jsou hrozně čuňácky udělaný (čínská motorka no). Tonce se potom někde daří najít servis, kde nám to mechanik, kterého jsme zrovna vytáhli z gauče, opraví.
I když jen 150km, cesta to byla náročná. O to víc, že já ani Tonka nejsme úplně zdraví, takže jediné, na co se opravdu těšíme, je postel. Proto jsme ani nechtěli moc hledat bydlení na vlastní pěst, tak jsme si zabookovali relativně levný bungalow už předem. Bohužel ale když přijíždíme na místo a chceme se nahlásit na recepci, tak zjišťujeme, že Agoda má špatně vyplněnou adresu a místo, kam máme ject, je údajně v úplně jiném městě asi 30 kilometrů daleko. Tam ject nechceme a ani nepojedeme. Paní se nám omlouvá, že za to nemůže. Že nejsme jediní, komu se to stalo. Taky nám říká, že by nás nechala ubytovat se u ní, ale že dnes nemá volné místo. Škoda, má to tam hezký. Takže nás čeká další hodina shánění bydlení. Nakonec bydlíme v dormitory (sdílený pokoj s dalšími lidmi) asi za 180kč. Dormitory nám ale uplně nevyhovuje, takže druhý den se stěhujeme do bungalovu, který byl předtím obsazený a zůsáváme tam další 4 noci.
Vang Vieng je místo, které každý party-backpacker chce navštívit. Je proslulý nezřízenými mejdany každý den. Podmínky jsou jak dělané na popíjení a místní represivní složky jsou velmi benevolentní a přivírají oko téměř před vším. V každém druhém baru najdete balonky naplněné rajským plynem (neměli sme). V nejedné restauraci si můžete dát Happy pizzu s opiem (taky jsme neměli) případně si v baru Boba Marleyho můžete vyžádat ceník všeho, co mají právě na skladě… Není tedy divu, že každý rok v okolí Vang Vieng umře spousta mladých turistů. Nejčastěji se utopí, případně zmrzačí při lezení po skalách nebo řízení motorky nebo čtyřkolky. Už první noc, když jsme spali v dormitory, jsme usínali při dunění dvou nedaleko vzdálených klubů.
Vang Vieng bereme opravdu hodně pasivně. Mě zkolila zákeřná a zlá rýma, takže v podstatě první 2 dny jenom ležím. Další den se jen projíždíme po okolí a až poslední den se jedeme podívat na Blue Lagoon a přilehlou jeskyni. V okolí je spousta atrakcí, která by šla navštívit, bohužel na většinu z nich nemáme peníze. Jedná se většinou o různé treky (několikadenní výlety), let balónem, water tubing ( i když teda ten nevim kolik stál, možná to nebylo tak hrozný ), případně ty teréní čtyřkolky. Pochopitelně jsme navštívili i pár barů a restaurací a využili i toho, že si můžeme koupit pivo i ve 2 v noci (což v Laosu běžně fakt nemůžete). Vang Vieng prostě je spíš od toho příjemně se opít v krásné přírodě (která opravdu krásná je), než pochytit místní mentalitu a zvyky.
