Jak už jsem psal, Pai je malý městečko na severo-západě Thajska. V okolí je moc hezká příroda, vodopády, termální prameny, atd. Ve městě jako takovém je navíc příjemná atmosféra. Spousta mladých backpakerů jako jsme my, velká část z nich jsou hipíci a podobně. Každá druhá kavárna, bar nebo jiný podnik se snaží tvářit jako Eco-friendly/Green/Agriculture a cokoliv, co má něco společnýho s ochranou přírody. V okolí Pai je taky navíc několik farem, na kterých pracují většinou dobrovolníci a backpackeři. Jednimi z nich jsme byli před dvěma lety i my, takže jsme chtěli jet pozdravit staré známé na farmu New Land Project.
Přes různá internetová fóra jsme se začátkem roku 2014 dostali až na jednoduše vypadající web farmy jménem “New Land project”, napsali jsme tam a domluvili jsme se s Catherine (které tato farma patří), že se tam zajedeme podívat. Přijeli jsme tam s tím, že tam budeme zhruba týden, nakonec nás to tam ale tak bavilo, že jsme tam strávili týdny dva. Catherine je mladá paní původem z Anglie. Na farmě je už asi od roku 2012. V té době to ještě rozhodně nebyla žádná farma, ale spíše spáleniště. Thajci totiž po každé sezoně vypalují půdu, kde něco pěstují, proč se to tak dělá, vám přesně neřeknu. Každopádně jednou se oheň nějak vymknul a vypálil i celý sousední les. No a Catherine si tenhle pozemek koupila a rozhodla se, že ho znovu zalesní. Když jsme byli na farmě v roce 2014, tak jsme se starali o malé, čerstvě zasazené stromky manga, tamaridnu, ananasu, lemon grass a různých palem. Bohužel tenhle rok jsme na farmě nikoho nepotkali, protože Catherine měla nemocného přítele, o kterého se starala u něj doma, a na farmu tak neměla čas. I přesto jsme se tam jeli podívat, byli jsme zvědaví, jak to tam celé roste. Před těma dvěma lety nám tyhle stromky byly tak po kolena, nyní má většina z nich zhruba 3-4 metry. Bylo opravdu moc hezký to tam znovu vidět.
Kromě těhle stromků je na farmě i “skleník”, rýžové pole a různé jiné záhony s bylinkami. Kromě rostlin jsou na farmě další zajímavé věci, všechno je dělané co nejvíc v souladu s přírodou. Například tam není ani dotažená elektřina, pouze pár solárních panelů, které nabíjí baterie, na které je potom připojený konvertor, takže si tam aspoň můžete nabít telefon, nebo rozsvítit světlo. Když si chcete dát sprchu, tak si nejdřív musíte ze studny napustit vodu do nádrže s vodou, což uděláte tak, že si sednete na ruční pumpu, která je vyrobená ze zbytku cyklistického kola a šlapete a šlapete, dokud v nádrži neni dost vody. Pitná voda se například řešila přírodním filtrem, což byl betonový sud, který byl z první poloviny naplněn jemným pískem, pak štěrkem a pak hrubším kamením do čehož se pak lila voda ze studny. Za zmínku stojí taky třeba solární pec, což je krabice velikosti normální elektrické trouby, která je vevnitř černá a má horní víko ze skla a hliníkové reflektory, které odráží sluneční záření dovnitř pece, takže když jí dáte na slunce, tak je vevnitř brzo kolem 150°C, což je dost na upečení například chleba.
V galerii je mix fotek i z roku 2014. Je tam například naše cesta na nejvyšší kopec v okolí. Původně jsme o něm ani nevěděli, jeli jsme se podívat na vodopády, který jsme prošli celkem rychle, když pak jsme si všimli cedule, na které bylo napsáno, že tímhle směrem je vyhlídka a že je to 45 minut 8 kilometrů daleko. Tomu se nám nechtělo věřit, že bychom tam na motorce jeli tak dlouho, tak jsme si to museli zkusit. No nelhali. Bylo to takový stoupání, že to na motorce vyject pořádně ani nešlo. Nahoru jsme se tedy nějak dostali, ale horší to bylo dolu, protože na skůtru s variatorem (který jsme tehdy měli pujčený) pořádně nefunguje motorová brzda, takže musíte brzdit jenom normálníma brzdama, který se brzo upečou a motorka přestane brzdit. Takže na ně potom lejete vodu, aby brzdová kapalina schladla dřív, než bude tma. No, byli jsme rádi, že jsme to stihli.
Letos jsme se jeli podívat ještě na pár dalších míst. Například jsme v jeden den stihli navštívit Landsplit, což je jen pár let stará prasklina v zemi, respektive dvě, potom Pai kaňon, jehož historii moc neznáme, ale je to tam hezký. Ještě ten samý podvečer jsme si zašli na západ slunce (který jsme teda o pár minut nestihli) u Buddhy, který dohlíží na Pai. Tam je to taky moc hezký, akorát musíte dorazit až k nejvyššímu bodu, kam se dá dostat na motorce, protože jen tak si ušetříte 257 schodů, tudíž jich budete muset vyššlapat pouze 296, a ne 553 (Tonka miluje počítání schodů), jako se to (ne)povedlo nám. A to jsme nahoru skoro běželi, abychom stihli západ slunce, takže nám pak bylo nahoře tak trochu na omdlení.
Další den jsme zase navštívili čínskou vesnici Santichon (hlavně kvůli jídlu) a jiný den jsme se vydali na termální pramen. Nejdříve jsme vyrazili na tzv. “secret hot spring”, kam nás nalákali Marta s Mihaalem (se kterými jsme v Pai strávili spoustu společného času a stihli jsme se spolu i dvakrát příjemně opít 🙂 ) Tento termální pramen je asi 10km od Pai a díky jeho konstrukci není tak horký. Je to v podstatě takový potok na kterém je vytvořený jez, takže se tam můžete koupat ve 30°C vodě. Den na to jsme vyrazili na druhý pramen, u něhož jsme byli v 2014 a chtěli jsme ho prozměnu ukázat Martě s Mihaalem, Výhodou tohohle je, že o něm vůbec nikdo neví. Dokonce i když ho hledáte na internetu, tak se prakticky nedá najít. Museli jsme se zeptat Catherine, kdeže jsme to vlastně před těmi dvěma lety byli.
V Pai a jeho okolí je ještě spousta dalších věcí, které se dají navštívit, ale ty jsme si nechali zase na příště.
