Vietnamské jídlo
Pokusíme se shrnout naše poznatky o tom, jaké je vietnamské jídlo a pití.
Začneme u nápojů.
Káva:
Vietnamci milují kafe. Vietnam je mimochodem po Brazílii druhým největším vývozcem kávy, což je v porovnání k velikosti Vietnamu a Brazílie víc než úctyhodné. Ani jeden z nás v ČR kafe normálně nepijeme, ale ve Vietnamu jsme začli. V kavárnách nejčastěji můžete najít tyto druhy kávy:
Cà phê đen – Horká černá káva
Cà phê đen đá – Ledová černá káva
Cà phê sữa – Horká černá káva s kondenzovaným mlékem (něco jako Salko)
Cà phê sữa đá – Ledová černá káva s kondenzovaným mlékem
Způsob přípravy je nejčastěji přes takzvaný “Cà phê phin”, což je hliníkový (nebo nerezový) šálek s filtrem zespodu, naplněný hruběmletou kávou a zalitý malým množstvím horké vody. Takže je to vlastně něco jako překapávaná káva. Kávu jako takovou přitáhl francouzský katolický kněz v roce 1857.
Běžná cena: 10-15Kč
Pivo:
Nepřijeli jsme do Vietnamu kvuli pivu, ale že má v ČR takové zázemí, tak se o něm musíme taky zmínit. Už jen proto, že i ve Vietnamu má nemalou tradici. Pivo (vietnamsky se řekne Bia, takže jako anglicky s britským akcentem) se po Vietnamu nevozí v cisternách, ale v lahváčích. Nákladní auta tu jsou větší než v ČR. Takže zásobování měst pivem prostě vypadá tak, že přijede obří náklaďák a z něj se potom půl dne sundavá tisíc přepravek s pivem. Vietnamci pijí pivo taky furt, k obědu, ke snídani.. Je to taky asi alkohol, kterým se nejraději opíjejí. Dvě nejvíc mainstream piva jsou asi “Bia Saigon” a “Bia Hoi Hanoi”, takže něco jako by se u nás dva největší pivovary jmenovali Praha a Brno. Pivo se standartně neskladuje v lednici, takže se podává při pokojové teplotě (tedy při teplotě pokoje v subtropickém pásu), ALE když si ho dáváte v hospodě, restauraci, nebo kdekoliv jinde, tak okolo vás pak celý večer běhá obsluha s velkým lavorem plným kostek ledu. Vždycky přiběhnou, vezmou kostku ledu, která za dvou třetin naplní váš půl-litr a vy si tam pak můžete dolít pivo. Když mi takhle pivo přinesli poprvé, tak mě to trochu šokovalo, ale pak jsem si na to celkem zvyknul. Za sebe musím říct, že Saigon se celkem dá pít, už jsem ve světě pil horší piva.
Běžná cena: 10-15Kč / 0,5l
Ostatní drinky:
Vietnamci stejně jako ostatní jihoasijské země nepijí moc vodu, spíš radši různé barevné chemické limonádičky, ionťáky, energiťáky a podobně. Nicméně balenou vodu všude prodávají (kolem 10kč za 2l). Podívejte se na komentáře k fotkám, jinak nemám moc co dodat.
Hůlky:
Tak jen něco málo, co je neslušné s hůlkami dělat:
- hůlkami se neťuká o stůl, nádobí ani jednou hůlkou o druhou
- sousto je třeba vybrat ještě před ponořením hůlek do nádoby, jídlo se hůlkami nepřehrabuje ani nemíchá
- sousta se odebírají shora, sousto, kterého jste se hůlkami dotkli také naberte
- jídelní hůlky se neolizují
- je nevychované ukazovat hůlkami kolem sebe
- hůlky se nepoužívají k přitahování nádob
- držení hůlek v pěsti je chápáno jako výhružné gesto
- zapichování hůlek do rýže je hrubá nezdvořilost – tímto způsobem se rýže obětuje zesnulým
- překládání jídla jiným osobám vlastními hůlkami je tabu, toto gesto je vyhrazené pouze pro přenášení kostí po kremaci pozůstalými
- konce hůlek musí vždy směřovat dolů
- hůlky se drží tak, aby dlaň směřovala vždy dolů, ukazovat dlaně je nezdvořilé
- je přípustné (a zdvořilé) pomoci hůlkami nabrat porci osobě, pro kterou je to obtížné
- po ukončení jídla se hůlky pokládají společně přes misku, konce směřují vlevo
- nechat jídelní hůlky v misce rozevřené do tvaru písmene “V” je nezdvořilé (tvar “V” je považován za symbol smrti)
Mysleli jste si, že umíte jíst hůlkami? 🙂
Mimochodem tedy, my jsme si koupili hůlky vlastní. Každý den jíme několikrát na různých místech, tak nám to přišlo víc hygienické. Navíc na rozdíl od obyčejných hůlek, co mají v každé restauraci jsou ty naše lepší, líp se drží a líp se s nima jí 🙂
Ochucovadla:
Podobně jako je v Evropě v restauraci na stole sůl a pepř, tak ve Vietnamu nikdy nechybí:
1, Chilli
- Čerstvé červené, zelené, žluté papričky
- Sušené drcené chilli papričky různých barev
- Omáčky, většinou několik druhů a stupňů pálivosti
2, Pepř
- Vietnam je největším producentem i vývozcem pepře na světě (34% veškeré světové produkce pepře).
- Pepř roste na podobných keřích, jako třeba chmel. Čerstvý pepř má zelené kuličky, které zčernají až po tom, co je utrhnete.
- Často bývá smíchán buď s chilli, nebo se solí, občas s obojím dohromady.
3, Limetka
- Nakrájená na čtvrtiny, poloviny
- Slouží k ochucování všeho, včetně polévek
- Limetkovníky se prodávají i na trzích v květináčích
4, Sojová omáčka
- Pravá sojovka se vyrábí fermentací sojových bobů a skládá se pouze z těchto surovin: Sójové boby, sůl, voda, pšenice
- A výroba trvá až rok a půl
- Většinou se ve Vietnamu nejedná o pravou sojovou omáčku (vyráběnou klasickou fermentací), ale o různé náhražky (shity) typu Magi, které narozdíl od pravé sojovky nejsou ani dobré, ani zdravé.
- Na pravou sojovku jsme narazili opravdu výjimečně.
5, Rybí omáčka (Nuoc mam – vietnamsky)
- Je specialitou Thajska a Vietnamu
- Vyrábí se fermentací (většinou) ančoviček
- Nejproslulejším výrobcem je ostrov Phu Quoc
- Tady máte krásný test rybích omáček
- Přestože je vývoz omáček oficiálně zakázaný, vezeme si do ČR tři lahvičky, jako suvenýr. Smrdí to jak bolavá noha i přes hromadu izolepy a čtyři igelitky.
Názvosloví:
- thịt – maso
- zelenina – rau
- phở – placaté rýžové nudle
- bún – kulaté rýžové nudle
- hủ tiếu – další druh nudlí
- bò – kráva
- gà – kuře
- cá – ryba
- dê – koza
- tôm – kreveta
- ghẹ – krab
- ếch – žába
- chó – pes 🙂
Bánh Mí:
Bánh Mi je v podstatě taková pouliční bageta. Bagetu jako takovou sem dotáhli Francouzi, nicméně ta vietnamská se od originálu liší v použití rýžové mouky. Jako náplň se používají játrové paštiky, masové koule, kousky grilovaného masa nebo špeku, dál nakládaná zelenina, salát, okurka, chilli (omáčka), koriandr + jíž zmíněná rybí nebo sójová omáčka. Někde dělají lepší, jinde horší, nicméně jako rychlé jídlo je to super.
Běžná cena: ~10 Kč
Polévky:
Phở
„Phở jsou široké a placaté rýžové nudle. Slovo pho tak označuje jak samotné nudle, tak i polévku, jejíž součástí nudle pho jsou,“.
Nejčastěji můžeme narazit na hovězí variantu – Phở bò (Phở je druh nudlí, bò znamená hovězí)
Případně kuřecí variantu – Phở gà
Vývar se připraví tak, že se do studené vody dají vařit kosti, několikrát se scedí, aby se vývar pročistil. Nakonec se vaří několik hodin společně s ostatním masem, které se však po chvíli vyndá, aby se na konci těsně před podáváním mohlo do polévky zase vrátit. Kromě masa se před podáváním dává ještě velká hrst čerstvých bylinek (perilla, thajská bazalka, koriandr, jarní cibulka, …), mungo klíčky, na sucho opražená cibulka a zázvor a předem připravené rýžové nudle.
Bún
Bún bò Huế – Základem této polévky s rýžovými nudlemi bún je silný hovězí vývar ochucený citronovou trávou (lemon grass), často podávaný s “játrovými knedlíčky”. Nedílnou součástí tohoto pokrmu je vepřové koleno nebo nožička a nesmí chybět ani talířek s čestvými bylinkami. Název je odvozený od císařského města Huế, které leží ve středním Vietnamu.
Hủ Tiếu
Narozdíl od předchozích polévek, které jsou převážně hovězí, je Hủ Tiếu připravován z vepřového vývaru. K tomuto základu se před konzumací přidá řapíkatý celer, dušený česnek a najemno nakrájená šalotka. Podobně jako u Bún bò Huế se v polévce často vyskytujou “játrové knedlíčky”.
Běžná cena: 20 Kč
Vietnamské jídlo:
Prakticky všechno je z rýže (včetně pečiva a nudlí v polívkách), například brambory se tu skoro nedají sehnat. Vietnam, ostatně jako zbytek JV Asie není zrovna přátelský k vegetariánům, protože všechno tu obsahuje maso. Zatímco v Evropě jsme zvyklí jíst převážně kuřata, krávy a čuníky, ve Vietnamu se jí prakticky všechno, co se hýbe. Kromě celkem běžné nabídky buvolů, kachen, hus, koz a všelijakých ryb a mořských plodů tady člověk v menu narazí i na vskutku netypické živočichy jako jsou psi, kočky a větší krysy (bamboorat). Velmi pozitivně hodnotíme fakt, že se ze zabitého zvířete zpracuje doslova úplně všechno, opět narozdíl od Čech, kde je poptávka především po kuřesních prsou, hovězímu přednímu/zadnímu a vepřové panence, Vietnam nabízí kuřecí pařáty, kachní hlavy, hovězí oháňky, prasečí nožičky … a to vše zcela běžně.
Problém při výběru jídla nastává, když si chce člověk dát nějakou “normální snídani”. S Tonkou si obvykle rádi dáváme například ovoce s müsli, či něco podobně “lehkého”, ovšem takovou snídani ve Vietnamu prakticky nenajdete. Vietnamci snídají nudlovou polévku, a i když je to jídlo chutné, nechcete si ho dávat k snídani. Často jsme skončili buď u sušenek, nebo u bagetek bánh mí.
K obědu jsme nejčastěji volili jídlo rýžového typu – tj. rýže s masem, druh masa se často lišil v závislosti na potřebě našich chuťových buněk. Rýže se podává buď bílá sypká, bílá lepivá (sticky rice), nebo rýže smažená (fried rice). Poslední zmíněná se uvaří a následně krátce smaží s různou zeleninou, masem a často vejcem až do podoby, která připomíná “české rizoto”. Když rýže nebyla k dispozici, což se občas v nějakých zapadákovech stalo, odbyli jsme oběd vydatnou, ovšem přeci jen tekutou, nudlovou polévkou.
Kromě mdlého výběru jídel snídaňovitého typu, je na vietnamské gastronomii dobré prakticky vše. Od chuti, přes kvalitu a hlavně cenu. Co také musím zmínit, že za celý měsíc jsme nikdy neměli žádné střevní potíže (narozdíl od pár doslova prosraných dní v Indii), a to jsme vyzkoušeli opravdu hodně věcí na opravdu hodně místech. Preferujeme zejména restaurace a hlavně stánky, kde jsou aspoň nějací vietnamci, protože ty snad musí vědět, co je dobré. Za zmínku určitě stojí, že k většině jídel dostanete velký košík plný čerstvých bylinek jako je koriandr, máta, salát, perilla, thajská bazalka, lemon grass, morning glory, špenát a samozřejmě čerstvé chilli papričky …
Co se kultury stolování týče, tak evropanům se vietnamci možná mohou zdát trochu jako čuňátka. Všechny přebytky, zbytky nebo jiný odpad (obaly), který nebudou konzumovat házejí pod stůl. Jídlo jako takové je celkem slavnostní událost, takže často vidíte stolovat ne jednotlivce nebo páry, ale celé skupiny vietnamců u jednoho stolu, prohýbajícího se pod vahou jídlo. Zejména tehdy potom stojí za to pohled pod stůl. Další podobnou vlastností je srkání nudlí. Vietnamci srkají nudle velmi hlasitě, nevíme vlastně proč, ale evidentně to k tomu patří. Pokud by vás zajímalo, jak se takové nudle vyrábějí ručně, doporučujeme se podívat na následující video, je to neuvěřitelná pakárna. Na konci i s názornou ukázkou srkání.
Dohromady jsme za měsíc ve Vietnamu utratili za jídlo asi 11tis Kč. Není to tím, že by jídlo bylo drahé (právě naopak), ale tím, že jsme museli fakt všechno ochutnat. Speciální zpráva pro Tonky mámu, “Tonka přibrala, že prý budeš mít radost :)”
Trhy:
Jen pár fotek z trhů
Nejdivnější jídla:
1, Bamboo Rat
2, Mušle
3, Žába
4, Polovejce-polokuře / kuřecí embryo
