Do Vinh Moc Tunnels vyrážíme z guest house, který je jen pár kilometrů daleko. Ještě před tím suším oblečení na sluníčku, které po pár dnech vylezlo, takže v batohu už nemám mokrý, ale jenom vlhký věci. Cestou se ještě stavujeme v malém městě vybrat peníze z bankomatu. Jenže jediný bankomat je rozbitý a další nejbližší je asi 10km, což znamená minimálně půl hodiny zdržení, ještě jsme ani nesnídali, tak volíme cestu výměny pár USD, které máme u sebe za VND. Dřív, než se stihneme rozkoukat, tak k nám přiběhne mladý vietnamec, jestli něco nepotřebujeme. Říkáme mu, že potřebujem vyměnit peníze. Vezme nás nejdřív do zlatnictví, kde nám ale nabízejí hrozně špatný kurz, na druhý pokus to ale vyjde a my máme aspoň na snídani a vstup do tunelů. Dřív než si ale snídani stihneme koupit, tak nám ten samý vietnamec přináší jakési tradiční novoroční jídlo. Ještě jsem se nezmiňoval o tom, že od 8. února je ve Vietnamu nový rok. Proto posledních pár (a následujích pár) dní vietnamci chlastají víc, než obvykle. Jdeme se pak vyfotit s jeho sestrou a jejich stánkem, kde prodávají nějaké tradiční novoroční květiny a pak vyrážíme rovnou do tunelů.
Tak tedy tunely. Za války se Američané domnívali, že vesnice Vinh Moc (která je mimochodem v demilitarizované zoně přesně mezi severním a jižním Vietnamem) pomáhá zásobovat partyzány na ostrově Con Co, takže se vesničany dlouhodobým náhodným bombardováním snažili z vesnice dostat. Jak bylo ale tou dobou ve Vietnamu typické, nebylo moc kam jinam jít, protože bombardování probíhalo prakticky všude. Vesničané se tedy rozhodli, přesunout celou vesnici pod zem. Tou dobou už vesničané věděli, že Američani mají bombu, která je schopná udělat kráter do hloubky 10 metrů, takže se rozhodli, že se zahrabou 30 metrů pod zem. V letech 66-72 tedy takto pod zemí žilo až na 60 rodin. Během té doby se tam například narodilo 17 dětí. Američané za tu dobu na oblast vyhodili zhruba 9.000 tun bomb, což je mimochodem zhruba 7tun na jednu osobu. Tunely měly úspěch, protože během bombardování nikdo z vesnice nepřišel o život.
My jsme tunely ani neprošli komplet, protože mně osobně se tam dost blbě chodilo. Výška je v tunelech všude zhruba 170cm, což bohatě stačí průměrnému vietnamcovi (a Tonce), ale mě ne, takže jsem tam musel chodit shrbený. Když takhle ujdete půl kilometru, tak vás to dost unaví. Navíc tam je dost tma, vlhko a dusno. Celková délka tunelů je kolem 2km.
