Oběť My Lai massakru

Do My Lai vyrážíme z údolí La Drang. Respektive z guest house s šíleným Karaoke. Jedeme přes města Pleiku a Kon Tum, ani jedno z těch měst nám nepřišlo nijak extra zajímavé, ale možná to bylo jen tím, že jsme se tam ani neplánovali zdržet (spíše ne). Někdy odpoledne se dostáváme do hor. Divili jsme se, proč nám navigace ukazuje dojezd několik hodin do místa jen asi 100km vzdáleného. Nekonečné množství serpentýn a výška přes 1000 m.n.m. Fotíme si i první náznak ošklivého počasí, to ještě netušíme, že nás pak bude provázet následující týden. Jedeme dlouho, zatáčky nekončí, je vlhko a zima, na chvíli se ocitáme v mracích. Chvíli jsem se i bál, že nám v kopcích dojde palivo, protože pumpa široko daleko nikde. Nakonec jsme ale dojeli do nějakého levného hotelu. Blíží se oslavy vietnamského (lunárního) nového roku, takže party’s everywhere, to znamená, že i v tomto hotelu. Jsme zvyklí z technoparty na celonoční dunění přímo do hlavy, takže pár repráků s vietnamským diskem nás nemůže rozházet.

Druhý den nás čeká zbylých asi 80km do My Lai, kam za stálého mrholení dorážíme lehce po poledni.

Masakr v My Lai

Pokud vás to opravdu zajímá, tak tady je link na wiki o tomto masakru. Případně tady ještě zkrácenější verze na ČT

Masakr v My Lai byla masová vražda 504 převážně neozbrojených civilistů (včetně 170 dětí, 4 partyzáni byli ozbrojeni), kterou spáchala americká armáda 16. března 1968. Některé oběti byly mučeny, ženy znásilněny, mrtví zohaveni. Pár lidí z U.S Army bylo obviněno, ale pouze jeden “potrestán”. Willim Calley, druhý poručík byl odsouzen k doživotnímu vězení s ostrahou. S čímž spousta lidí nesouhlasilo. Předpokládám, že to bylo kvuli tomu, jak to veřejnosti předhodila média. Například různí starostové různých okresů dávali vlajky na půl žerdi. Po verdiktu do Bílého Domu dorazilo 5000 telegramů. 80% veřejnosti bylo přesvědčeno, že trest je příliš přísný. Takže dva dny po nabytí státní moci udělil prezident Nixon Calleymu milost. Mimochodem Nixon byl takovej americkej pro-válečnej čur*k, známej zejména třeba kvuli Aféře Watergate. Calley si teda nakonec odseděl 4,5 měsíce. Pro zajímavost, Calley je furt na živu. Nedávno s ním někdo chtěl udělat rozhovor, Calley si řekl o 25tis USD. Když si s novinářem dal sraz a novinář peníze neměl, tak se jen otočil a odešel. Věřím, že měl za svůj život dost “zajímavých návštěv”. Tenhle masakr musel být vážně zvěrstvo, nejhorší na tom je, že americká armáda se to snažila opravdu intenzivně ututlat. Například tím, že na už vypálenou vesnici hodili 500kg bombu. Následně tam pak najeli s buldozery aby zahladily i zbytky.

Pár faktů:

Vojáci, kteří útočili byli většinou 18-19ti letí branci. Někde jsem četl, že byli z těch “hloupějších”, kteří ale ještě splnili inteligenční test pro přijmutí do armády. Calleyho nikdo neměl rád, prý se i špitalo o tom, že bude vyfragován (úmyslně zabit granátem vojákem US Army, nedá se jednouše vystopovat, kdo to udělal, údajně takhle bylo spácháno kolem 900 incidentů během vietnamské války), ale nikdy k tomu nedošlo. Kapitán Medina, byl nadřízený Calleyho, nezastavil ho v jeho počínání, naopak se k němu přidal. Všichni, kteří se na masakru podíleli se shodně shodují na tom, že “pouze poslouchali rozkazy”. Četl jsem například o jedné rodině, která se přestěhovala z několik kilometrů vzdálené vesnice, která byla v minulosti několikrát bombardována do bezpečí My Lai. Několik týdnů na to tam proběhl masakr, nikdo z rodiny nepřežil. Část masakru například byla, že vojáci donutili zhruba 150 vesničanů vlézt do příkopu, kde je potom všechny postříleli. Čekali několik minut a když slyšeli pláč nebo křik, tak začali střílet znova a pak ještě jednou. Kupodivu tento příkop asi 3 lidi přežili, viděli jsme dokument s jednou přeživší paní. Masakr trochu zpomalil praporčík Hugh Thompson (furt doporučuju přečíst podrobnosti o My Lai na wiki), když přistál se svým vrtulníkem mezi vojáky a posledními zbytky civilistů ve vesnici a nařídil posádce vrtulníku zahájit palbu na vojáky, pokud budou ve vraždění pokračovat. Thompson dostal v tichosti ocenění za statečnost, což u některých vysokých generálů také vyvolalo vlnu nevole. Nebýt fotografa a dalších asi dvou důležitých lidí o tomto masakru by se prakticky nikdo nedozvěděl. Myslím, že podobných zvěrstev se ve Vietnamu stalo nespočet, jen o nich nikdo neví. Dobrou ukázkou je také film Oběti války, založený na skutečné události.