Nudlová polévka s rajčaty a knedlíčky

Pivo:

Začneme pivem. Tady není úplně moc na výběr, co pít, protože BeerLao zabírá 99% laoské produkce piva. Jako nejzajímavější spatřuji fakt, že Beerlaoská vrchní sládkyně okoukala svoje umění v Čechách, takže pivo je tak trochu říznuté českou příchutí. Další věcí je, že stejně jako všechno v JV Asii, je i pivo vyráběné z rýžového sladu namísto ječmene. Prodává se buď v 0,33 plechu, nebo 0,64 láhvi. Docela se dá pít, ale ta velká láhev mi připadá trochu zbytečná, než to člověk vypije, tak to zteplá, preferuji 0,5l.

:)

 

Polévky:

Co se polévek týče, tak se dá říct, že jsou ne nepodobné těm vietnamským. S Tonkou jsme se ale shodli, že ty laoské nám chutnají mnohem víc. Mně osobně se líbí, že do nich přidávají rajčata, Tonka má zase ráda jakousi směs, která je podobná boloňské omáčce, krom toho laosané do polévky také často přidávají různé knedlíčky podobné českým játrovým knedlíčkům. Mimo svalovinu v polévkách často najdete také různé vnitřnosti (játra, srdce, ledvinky, …). Polévky (resp. vývary s nudlemi) tvoří určitě tak polovinu nejčastěji nabízeného jídla. Polévka je ostatně taková tradiční laoská snídaně, na kterou už jsme si dost zvykli. Stejně jako ve Vietnamu se podává s miskou plnou čerstvých bylinek (salát, koriandr, bazalka, máta, listy a stonky hrášku, fazolové klíčky, …). K dochucení polévek se používá sójová omáčka, rybí omáčka, sůl, pepř, chilli a krevetová pasta, která smrdí jak bolavá noha a nikdy jsme se neodváželi ji vyzkoušet. Pro připomenutí, tady je článek o vietnamské kuchyni. V Laosu se polévka jí způsobem, že v jedné ruce držíte malou lžíci a v druhé hůlky. Hůlkami nabíráte nudle a maso a lžící vše, co se hůlkami jednoduše nabrat nedá.

 

Hlavní jídla:

V porovnání s Vietnamem, nebo Thajskem není laoská kuchyně tak pestrá, o to víc si ale laosané na jídle dávají záležet. Když se rozhodneme, že si dáme něco jiného, než polévku, tak nejčastěji můžeme narazit na rýži s nějakou přílohou. Rýže jsou tu také dva hlavní druhy. Klasická dlouhozrná a častější sticky rice, což je v překladu lepkavá rýže, která je skutečně hodně lepivá. Na jednu bambusovou hůlku se vám může přilepit chomout rýže, co váží 10 deka 🙂 Proto se taky dává do speciálních pletených bambusových košíčků, ke kterým se rýže nepřilepí. Na obrázcích v galerii lze vidět například u ryby, nebo u směsi z buvolího masa. K většině jídel, které v sobě mají rýži se také podává malá mistička s čili a o něco větší se zeleninovým vývarem.

Jako tradičně v celé JV Asii, se i v Laosu převážná část stravování a přípravy pokrmů odehrává na ulici nebo v různých malých stáncích a “restauracích”. Pokud se chcete dobře najíst, je nejlepší orientovat se podle místních lidí. V místech, kde je uvidíte jíst, naleznete zaručeně chutná, čerstvá a hlavně autentická jídla za nízkou cenu. Narozdíl od restaurací orientovaných na turisty, kde se převážně setkáte se smaženou ryží (fried rice), případně nudlemi na několik způsobů. Tyto pokrmy ovšem nemají s místní kuchyní mnoho společného. A navíc bývají často neadekvátně drahé.

Dalším typická jídla (bohužel nemáme fotky):

  • Larp /laap, lahb/ je na hrubo mleté dušené maso s bylinkami, podávané také buď s normální nebo sticky rýží a zeleninovou oblohou.
  • Pálivý papájový salát s čili, limetkou, rybí omáčkou, solí a cukrem
  • Or Lam (Stew) – dušená zelenina, vajíčka, fazole, houby, dýně
  • Různé druhy barbeque, většinou smažený špek, nebo jiné maso ve sladké omáčce
  • Různé druhy grilovaných párků a klobás, některé jsou lepší, některé horší, často obsahují zázvor, limetky, česnek, rybí omáčku,….
  • Grilované kuře marinované v omáčce z černého pepře, koriandru, česneku, rybí omáčky, většinou podávané nebo zabalené do palmového listu

V Laosu jsme nestrávili úplně tolik času, často jsme také jedli jenom na trzích, takže jsme neochutnali zdaleka všechno, co laoská kuchyně nabízí. Ještě když to srovnám s Vietnamem, tak bych řekl, že laoská kuchyně je o něco mastnější, než kuchyně okolních států. A jak už jsme zmínili v předchozích příspěvcích tak bohužel také výrazně dražší, než v okolních státech.

 

 

Kuchyně:

Klasická laoská kuchyně (tím skutečně myslíme místo, kde se vaří), vypadá podobně, jako ve zbytku Asie. Většinou jednoduchý prostor se stolem na krájení zeleniny a kameninovým ohništěm ve tvaru kbelíku, na který se dá položit buď velký hrnec s vývarem, nebo wok pánev. Ve srovnání například s Indií tato míta působí mnohem čistěji, nicméně když se na ně podíváte, tak si stejně říkáte, jak v takovém ošklivém prostoru dokážou vytvořit tak krásná a chutná jídla. Tyto místa jsou totiž na první pohled noční můrou hygienické inspekce, počínaje častou absencí tekoucí vody nebo lednice, gumové rukavice jsme nikdy neviděli, jedním nožem se většinou krájí uplně všechno a podobně… Nicméně se zdá, že nikoho to tu nijak netrápí a to myslím doslova. Většina jihovýchodních asiatů vypadá mnohem zdravěji a fresh, než polovina lidí, co znám 🙂 Ani my, přestože se tu stravujeme už přes 2 měsíce jsme nikdy neměli větší zažívací problémy. Co se těmto kuchyním zase musí nechat je velmi rychlé zpracování potravin, prakticky vše, co si ráno nakoupějí na trhu, během dne spotřebují.

 

Trhy:

No a když už jsme u trhů, tak tady je ještě pár fotek, jak to na nich vypadá. Za zmínku opět stojí zejména oddělení masa, kde nenajdete jedinou lednici. Všechno je položené na dlouhých stolech a lítají na to mouchy, které prodavači odháněji tyčkou, na jejímž konci mají přidělanou igelitku. V civilizovanějších místech JV Asie mají dokonce speciální větrák, který na sobě má místo vrtule přidělané 3 dráty na jejichž koncích jsou igelitové pytlíky. Tak vám nevím, které maso je na tom líp, jestli dva týdny staré maso v lednici zabalené do plastového obalu napuštěného intertním plynem, které z jatek do krámu nacestovalo tolik, jako já za poslední týden, nebo to, co jeden celý den leží někde na trhu ve 30°C vedru 🙂

Comments

comments