V Chiang Rai trávíme asi dva dny. Ne že by tam nebylo co navštívit, ale nikam jsme se ani pořádně nepodívali, protože jsme chtěli chvíli odpočívat. Jeden z večerů se jdu akorát projít na sobotní trhy, které opravdu stojí za to. Je tam tak 2x víc stánků, než v holešovické tržnici. Polovina z nich je jídlo a druhá polovina oblečení, elektronika a různé cetky. Do toho se ještě něco oslavuje, takže uprostřed trhu je podium a dost srandy. Hlad jsem dostal asi až v 11 večer, takže jsem obešel pár stánků se sushi, které i tak stojí asi 3,5kč za kousek, ale jak bylo pozdě, tak se mi podařilo ukecat jednu stánkařku na slevu, takže nakonec odcházím asi s 1kg sushi za pár desetikorun.
Někde jsem se dočetl, že v Thajsku je povinnost mít thajské povinné ručení na všechna vozidla, pohybující se po jejich silnicích. To jde ale těžko, jelikož jsme hranice překročili v pátek asi ve 4 odpoledne a žádnou pojišťovnu už jsme nepotkali. V sobotu mají všude zavřeno a neděli trávíme cestou do Pai. Tak snad v pondělí v Pai něco seženeme.
Věděli jsme, že když se dostaneme do Thajska, tak to, co chceme určitě navštívit, je Pai, malý městečko na severo-západě Thajska. V okolí je moc hezká příroda, vodopády, termální prameny, atd. Ve městě jako takovém je navíc příjemná atmosféra. Spousta mladých backpakerů jako jsme my, velká část z nich jsou hipíci a podobně. Každá druhá kavárna, bar nebo jiný podnik se snaží tvářit jako Eco-friendly/Green/Agriculture a cokoliv, co má něco společnýho s ochranou přírody. V okolí Pai je taky navíc několik farem, na kterých pracují většinou dobrovolníci a backpackeři. Jednimi z nich jsme byli před dvěma lety i my, takže jsme chtěli jet pozdravit staré známé na farmu New Land Project.
Jelikož bylo Pai naším prakticky jediným cílem (kromě Chiang Mai) a thajská víza jsme měli na 15 dní, tak jsme nikam vyloženě nespěchali. Našli jsme tedy v google mapách cestu, která vedla z velké části přes prales a hory. Byla to cesta na dva dny a rozhodli jsme se, že po cestě přespíme někde v horách ve stanu. První den ujedeme asi tak 100km (z celkových asi 170). Většina cesty je po krásné asfaltové silnici. Celkově je Thajsko rájem motorkářů. Všechny thajské silnice jsou v perfektním stavu, kam se hrabe ČR. (V této thajské sekci udělám speciální příspěvek, kde budou jenom fotky thajských silnic). Lehce před setměním se nám podařilo najít perfektní místo na stanování, které se s námi rozhodlo sdílet jedno roztomilé štěně. V nadmořské výšce 1400 m.n.m. stavíme stan, rozděláváme táborák, navečeříme se a jdeme spát.
Druhý den nás čeká horší část cesty. Chvíli ještě jedeme po pěkném asfaltu, ale asi po 20km se cesta změní. Je opravdu celkem špatná. Ani ne tak povrch silnice jako takový, což je prašná cesta (ale rovná, bez děr), ale množství stoupání a hned zase klesání a serpentiny. Těhle 50km jedeme dohromady asi 3 hodiny. Po cestě nepotkáváme prakticky vůbec nikoho, jedu opatrně, protože kdyby se nám nebo motorce něco stalo, tak se odtamtud jen tak nedostanem. Do toho je taky šílený vedro. Motorka s některými kopci dost zápasí, celkově mi přijde, že už nemá takový výkon, jako na začátku. Některá stoupání jsou tak prudká, že chvílemi jedeme s předním kolem ve vzduchu kvuli těžkým báglům vzadu 🙂
Do Pai dorážíme trochu přehrátí, hodně zaprášení. ale jinak v pořádku 🙂
