Náš první bungalow v Naga guesthouse

Města (Siem Reap) jsme si užili víc než jsme původně chtěli, tak přeskakujeme hlavní město Phnom Penh a jedeme rovnou do Kampotu, ještě ten samý den, respektive noc, co jsme prodali motorku. Je to za naši cestu poprvé, co jedeme někam autobusem. Je to sleeper autobus, to znamená, že nemá sedačky, ale místo toho je to taková králíkárna, kde si do každého kotce lehnou dva lidi. Když jste osamělý cestovatel, tak většinou ležíte vedle někoho uplně cizího. Třeba vedle mladý hezký travelerky, co si ráda povídá. No dobře, to se vám nejspíš nestane, mnohem pravděpodobněji budete ležet vedle kambodžana z vesnice, co si s sebou bere miliardu krámů, celou noc píše smsky, popotahuje, protože se neumí vysmrkat a svítí vám do xichtu tabletem, kde má nahlas puštěný manga pohádky. Jelikož máme s Tonkou jeden druhýho, tak se nás to naštěstí netýká. Autobus vypadá celkem nově, má dokonce wifinu, takže celý autobus jede přes 3G modem, který pochopitelně v odlehlých částech je připojený přes EDGE, nebo ještě něco pomalejšího. Co spousta lidí neutší je to, že wifi nerovná se internet, i tak to však musí být uvolňující pocit “být někam připojen”. Já to ani nezkouším.

Tonka usíná celkem instantně a mně se v 11 večer ještě nechce, protože mám tak trochu posunutý režim. Chodím normálně spát spíš tak ve 2-3-4 ráno. Fyzická únava nikde a psychická taky nikde. V takovýchto autobusech mě asi nejvíc baví přemýšlet nad tím, jaká je pravděpodobnost, že přežijeme čelní náraz, náraz z boku, případně několikanásobné převrácení přes střechu (například při pádu z horského útesu). Ležíme v zadní dolní části, nad zadní nápravou (kterou má jen jednu) na pravé straně autobusu, což je opačná, než je řidič. Čili máme prakticky nejlepší pozici. Příčky mezi kotcema nejsou moc pevné, nejspíš je to jen potažená překližka polostrováním, které je bídně uchyceno tenkým nerezovým plechem, okno nemáme. Takže krom pár tržných ran od toho plechu bychom to mohli přežít. Pakliže do nás nenabourá jiný autobus/náklaďák zezadu. V tom případě bychom si pravděpodobně ještě odnesli zranění krční páteře. Jdu spát… jedna ovečka, dvě ovečky, kuře, slepice, kráva héj makarena, mozek furt na 110%. Velkou zálibou všech backpackerů, jako jsme my, je uspávat se vším možným, co dostanete v lékárně. A v lékárně dostanete v podstatě všechno, o co si řeknete. V Kambodži a okolních státech jsou taky léky na předpis, ale ten předpis funguje spíš jen jako dorozumívací interface mezi doktorem a lékárníkem, než jako dokument validující vaši nespavost, nebo úzkostnou poruchu. Například Viagru a Cialis seženete i v sámošce na stejném místě, jako jsou v ČR žvýkačky. 13h v autobuse jsem zaručeně ještě nikdy nejel. Beru tedy diazepamy radši dva a za půl hodiny už o sobě nevím. V něčem je to cestování autobusem přece jen příjemnější.

DISCLAIMER: Tímto Vás nenabádám k užívání léků, které neznáte. Na prášky na spaní nepijte alkohol a neužívejte je častěji, než jednou za pár týdnů.

Asi ve 4 ráno přichází zrada, se kterou jsem opravdu nepočítal. Zastavujeme v Phnom Penh s tím, že musíme přestoupit na další autobus do Kampotu. Když se Tonce podaří mě vzbudit, tak je ve mně asi tolik života, jako v mumii po exhumaci. Bereme si bágly a jdeme si sednout na plastovou židliku na ulici, čekat na další autobus.

Po nekonečně dlouhém a nezáživném sezení konečně v 7:30 ráno přijíždí náš mini van, který nás odveze do Kampotu. Mini van je narvaný k prasknutí, cestovat s ním není nic příjemného, v úmorném vedru nás ale aspoň nás hřeje myšlenka, že zanedlouho už budeme v Kampotu.

Cesta do Kampotu trvá z Phnom Penhu asi 3 hodiny, takže kolem půl jedenácté vystupujeme někde v centru města a poprvé si taky bereme sebevražedný tuktuk do Naga Guesthouse, který nám doporučila Kaša z Polska s kterou jsme se seznámili v Siem Reap. Chtějí 12USD za velký bungalow, jiný nemají. Až o dvě noci později se stěhujeme do menšího za 7USD. Místo je to vážně super. Bar s molem přímo na vodě. Z baru se dá skákat do vody, která je krásně teplá a hrozně čistá. Navíc je i trochu slaná podle toho, jestli je příliv, nebo odliv. Za mě nejlepší koupání, za celou cestu, kam se hrabe moře. Jídlo tam je trochu dražší a drinky taky. Jíme tedy málo a moc nepijeme, protože nemáme moc peněz. V rámci rozcvičky z penetračního testování sítí se mi podaří dostat do pokladny a smazat nám tam dvě ledový kafe. Což je trest za to, jak špatně to mají zabezpečený. Pochopitelně nejsem žádný škůdce, tak už jsem poslal email a screenshoty majiteli, s vysvětlením jak zjednat nápravu.

V tomhle guesthouse si dovedu představit strávit třeba měsíc v kuse. Zejména kvůli tomu, jací tam jsou lidi. Samí mladí cestovatelé, volnomyšlenkáři, lidi co nikam nespěchají a užívají si svobodu. Vedle nás na obě strany řeky je podobných guesthousů ještě asi 5. Semtam se tam jdeme taky podívat, třeba na oběd nebo tak.

Druhý den si pujčujeme motorku. V porovnání s tou, kterou jsme měli my, je to celkem šrot, nemá ani SPZky a my od ní nemáme žádné papíry. By mě zajímalo, co by se dělo, kdyby nás někde zastavili policajti. Lehce projíždíme Kampot jako takový a konstatujeme, že to není moc hezký město. Následující den se jedeme podívat do horské vesnice na nedodělané kasino, kostel a Buddhu, Tonka si tam poprvé zkouší řídit motorku.

Další den jedeme na ostrov Rabbit Island (Koh Tonsay), který nám doporučila Evička (díky Sovo). To znamená, že se nejdřív musíme dostat na motorce z Kampotu do Kepu (to je asi 40km). Na internetu jsem se dočetl, že loď tam jezdí několikrát denně. Kdybychom věděli, že to několikrát znamená dvakrát a že tam přijedeme hodinu po tom, co nám loď v 9:00 ujede, tak bychom si určitě rádi přivstali. Jelikož poslední zpáteční loď jede v 16:00, tak máme na celý ostrov 3 hodiny… Čekání si ale krátíme v super kavárně, kterou vlastní páreček, kde pán je z Ameriky a jeho manželka původem z Kambodže, ale vyrůstala taky v US, takže má skvělou angličtinu, je hrozně sympatická a dobře si popovídáme.

Den na to jedeme do nemocnice, Tonka si chce nechat udělat testy krve aby viděla, jestli už je zdravá, když den předtím koneně dobrala antibiotika. Testy jsou hotové za půl hodiny, výsledky dopadly dobře a navíc jí je asi nějakým nedopatřením, respektive bordelem v organizaci, udělali zadarmo. Současně s tím kupuju bus ticket do Sihanoukville, což je město s přístavem na ostrovy Koh Rong a Koh Rong Samloem.

 

Comments

comments